Kreativní svět Jana Rýze
Jan Rýz vystudoval Pedagogickou fakultu UK v Hradci Králové, obor výtvarná výchova, matematika. Výběr předmětů odpovídal bytostnému založení autora, které se projevilo i v jeho tvůrčím projevu, v němž dochází k přirozenému propojení umělecké a racionální složky v jeden výtvarný celek.
Na fakultě jej vedl výborný pedagog a nedoceněný malíř Bořivoj Borovský, oba si dobře rozuměli a vzájemný kontakt přerostl po studiích v přátelství. Přestože byl jan rýz celý život zaměstnaný, paralelně se soustavně a intenzivně věnoval vlastní výtvarné činnosti. Osmdesátá léta byla obdobím hledání nosných motivů. Po vyzkoušení témat jako rodina, dětské hry a hudba se soustředil především na oblast sportu. (Vedle toho například originálním, často humorným způsobem, převáděl díla významných malířů do vlastní výtvarné řeči či osobitě stylizoval pop art, dětskou ilustraci i slovní hříčky.) Jan Rýz měl vynikající vizuální paměť, smysl pro perspektivu a redukci tvarů a sportovní motivy se staly ideálním zkušebním polem jeho talentu. Fascinovaly ho křivky závodních strojů, tvarosloví aut, motorek, kol i figury sportovců a jejich zachycení v pohybu. Jak to převést do výtvarné řeči, aby byla stejně dynamická, jednoznačná a názorná – nikoliv však ilustrující? Jan Rýz došel ke geometrické stylizaci, ke zkratce v originálním propojení tvarů, ploch a linií. Především mu šlo o nalezení základního schématu, kterým by vystihl sport v jeho typických projevech. Zprvu pracoval v technice olejomalby, záhy však přešel k akrylu. Vedle toho vznikaly kresby v tužce, perokresby a zvláště akvarely.
Témata jako lyžování, automobilové závody, běh a podobně zkoušel
ve stovkách a stovkách variant. Neodkláněl se od reality, abstrahoval ji. Pro jana rýze bylo sportovní téma na dlouhá léta ústředním motivem, z kterého se následně odvíjelo jeho další umělecké směřování. Techniky akrylu a akvarelu postupně opouští, experimentuje s koláží, která jej později přivádí k závěsným asamblážím. Autor zanechává práce na papíře či plátně a překližce, přechází k trojrozměrným artefaktům s použitím nejrůznějších materiálů,
vedle dřeva, kůže, textilu i umělé hmoty. Právě tento materiál jej zaujal a od asambláží přivedl k umělohmotným třírozměrným reliéfům a konstrukcím (v počátcích ještě s použitím drátěného pletiva), které nazval plastily. Již v asamblážích, mnohdy ještě evokujícím původní reálnou předlohu, se zároveň objevují volné kompozice bez viditelné inspirace, výtvarné hry. Zejména však v plastilech jan rýz zásadně obohacuje výrazovou škálu a rozehrává svoji fantazii. Objevují se závěsné záznamy variabilních prvků ve vodorovných osnovách, jakési partitury. Prvky z umělohmotných reliéfů se postupně přesouvají do statických i dynamických objektů, ve kterých autor prozkoumává nevyčerpatelné možnosti vymezení prostoru. Pomocí pospojovaných plastových barevných vláken a trubiček různé síly vytváří nejrůznější obrazce. Jde o grafické kompozice převedené do třírozměrného systému. Ačkoliv rýzova tvorba spočívala velkou měrou v hledání a zkoušení, jeho rukopis se během celoživotní výtvarné činnosti zásadně nemění. Pevné a nervní linky různé síly v kontrastu s barevnou plochou plátna na obrazech se postupně promítají do jiných technik. Autor s invencí a řemeslnou zručností zkoumá možnosti zpracování různých materiálů a sleduje jejich výsledný umělecký účinek. Spojuje v sobě vytříbené výtvarné cítění se smyslem pro exaktnost formy a hravost ve zkoumání variant zvoleného tématu. Nadále pokračuje v rozvíjení svého původního úmyslu vyjadřovat se v základních tvarech a linkách. Po celý život si uchovává jakousi udivenost dítěte, které se raduje z objevování světa. Nemá nutkavou potřebu sebeprezentace, naplňuje jej samotný proces tvorby. Typický pro něj byl klukovský zápal a zvídavost i radost a uspokojení ze zvládnutí materiálu a jeho technických požadavků v souvislosti s uměleckým zacílením. Neopouští jej umanutost v ohledávání možností vlastní invence. Výtvarná činnost jana rýze byla nečekaně a předčasně ukončena. Umělcova celoživotní tvorba potvrzuje naplnění koncepce, která odpovídala jeho představě a záměru. Originální rozsáhlé a mnohotvárné dílo jana rýze stále čeká na objevení a usazení do kontextu současného českého výtvarného umění.
Alena Laufrová
Samostatné výstavy:
2019 Praha – Pasáž YMCA
2018 Praha – Galerie Kritiků, palác Adria
2018 Želeč – Muzeum a Obrazárna
2018 Praha – Kavárna Jericho
2017 Praha – Vojenský ústřední archiv
2015 Praha – Emauzské opatství
2015 Praha – Geofyzikální ústav AV ČR
2013 Praha – Nová síň
2008 Praha – Veletrh Motion – Veletržní palác
2008 Praha – Kostel Nejsvětějšího Salvátora
2007 Ml. Boleslav – Koncertní a výstavní síň
2003 Prostějov – Národní dům
1999 Pardubice – Galerie U Jonáše
1998 Praha – Galerie Křižovníků
1996 Praha – Galerie Fronta
1995 Praha – Divadlo Labyrint
1991 Praha – Euroklub
1990 Trenčín – Okresní galerie M. A. Bazovského
1990 Praha – Středočeská galerie
1989 Ml. Boleslav - Koncertní a výstavní síň
1988 Praha – Galerie Modrý pavilón
1987 Praha – Klub žurnalistů
1987 Beroun – Městský kulturní dům
1985 Praha – Kavárna Jahodový bar
1982 Příbram – Okresní muzeum Březové Hory